Měl jsem to štěstí, že jsem celou základní školu chodil do jediné školy, nemusel jsem přestupovat. Byla to škola moderní, myslím, že dokonce největší v tehdejších Východních Čechách, meli jsme kvalitní učitele, bazén, 2 tělocvičny, atletické hřiště, fotbalové hřiště, 3 pavilony a 2 jídelny. Po letech mohu jasně říci, že podmínky mého základního vzdělávání byly více než optimální, pokud odmyslím nesvobodnou předlistopadovou dobu. Také mohu říci, že pořád mám v srdci hrdost na Moji Školu.

Dnes, v den voleb 2006 do parlamentu ČR, jsem se opravdu velmi těšil, až se zase se svou Školou shledám, jaký pokrok učinila a jak se rozvíjí. To co jsem ale nalezl ve stupním foyeru Mé Školy byly pouze mé vzpomínky na 1. třídu a na mé působení na škole. Stěna, kde se škola vždy chlubila úspěchy svých žáků se nezměnila téměř vůbec od roku 1984. Na jedné fotce naleznu mého spolužáka, na druhé fotce vidím žačky z roku 1984 a jak řádí na rodinné výchově. Zeď cti se snaží zachránit několik málo ocenění za plavání a běh. Na chodbách se mi vraceli vzpomínky na malby žáků, které jsem tam vídal jako malý. Zvláštní směs nostalgie a smutku.

Nejde vůbec o funkci nástěnkáře, nejde vůbec o propagandu, nejde vůbec o bezúčelné chlubení se. Má Škola se 17 let nemění. Má Škola se již nerozvíjí. Má Škola „umírá“. V přírodě, co se nevyvíjí, nepřizpůsobuje se měnícím se vnějším i vnitřním podmínkám, zaniká. A jsem pln nejistot a obav, zda takové bezcílné základní školství bude dobrou přípravou pro dnešní děti do reálného života.

Obdobné články:

• Noetika a můj pohled na filosofickou logiku
• Ochrana mého psa v autě podle nových pravidel silničního provozu
• Po vítězsví KSČSSD prodám hned a levně
• Asi jsem opravdu duševně v pořádku

Tento článek byl publikován 3.Červen 2006 (Sobota) v 14.32 a je zařazen v kategoriích Vážnější zamyšlení. Všechny komentáře můžete sledovat přes kanál RSS 2.0. Prosím, zanechte komentář, a nebo trackback z vašeho serveru.