Moje osobní zkušenost s prohlídkou Osvětimi (Auschwitz), pseudo-revizionářský historik David Irving a popírání holokaustu obecně
Problematika druhé i třetí říše je pro mne již dlouholetým koníčkem. Jsem přesvědčen, že období od Bismarcka až po zánik třetí říše pod detonacemi pum spojenců nejvýrazněji spoluvytvářelo dějiny Evropy 19. i 20. století a lze z nich vyvozovat empirické analogie i pro současnost i budoucnost.
Každý, kdo studuje zdroje a literaturu věnující se této problematice, již narazil na jméno David Irving. On je asi mediálně nejznámější popírač holokaustu. Za propagaci třetí říše jako „beránka“ a právě popírání holokaustu jako výsledek celosvětového sionistického spiknutí, byl na 5 let v Rakousku odsouzen v roce 2005. V prosince 2006 mu byl na jeho žádost změněn trest na podmínečný na 3 roky a byl vyhoštěn z Rakouska.
Celkem bych to i přešel mávnutím ruky. Takových lidí je jistě více, říkají si revizionářští historikové. Nechat to ale bez povšimnutí by mohlo znamenat velkou chybu, která by mohla v budoucnu vést právě k revizi zvěrstev, která s sebou třetí říše a nacizmus nutně nesla.
Když jsem začal číst knihu Nástup třetí říše od Richarda J. Evense, narazil jsem v textu na zmínku, že právě on byl několikrát požádán o odborný názor ve causách, které se týkaly Davida Irvinga. A myslím, že zde jsem se rozhodl napsat o své zkušenosti, kterou jsem návštěvou bývalého vyhlazovacího tábora v Osvětimi získal.
Nesoudím, zda má David Irving pravdu, část pravdy nebo lže. Pouze dávám k dispozici mé osobní zážitky a pocity, které jsem získal návštěvou komplexu smrti Osvětim po 60 letech, kdy přestal fungovat.
Všechny současné fotografie níže publikované jsou mé původní a budu jimi prokládat krátké informace z dějin Osvětimi.
1940: Vznik tábora Auschwitz I.
Tábor u polského města Oświęcim byl založen na přímí rozkaz Heinricha Himmlera v dubnu 1940. První zde byli koncentrování polští političtí vězni. Své ubikace si stavěli sami, byly to dvoupatrové cihlové budovy stavěné do bloků.
 Auschwitz I. – cihlový komplex |
 Auschwitz I. – kontrolní budova SS u vstupní brány s nápisem Arbeit macht Frei |
 Auschwitz I. – Kresba vězňů procházejícími branou Arbeit macht Frei včetně hudebního doprovodu |
 Auschwitz I. – Popravčí zeď. V pravo se nachází blok 11., budova SS, ve které se děly největší zvěrstva a kde byl poprvé vyzkoušen plyn jako nástroj smrti. |
Auschwitz I. – Tento svůj poslední pohled měli před očima ti vězni, kteří byly zavražděni u popravčí zdi u bloku 11.
1941-2: Rozšíření tábora o komplex Auschwitz II. Birkenau a Auschwitz III. Monowitz
Jestli byly zprvu podmínky ubytování v Auschwitz I. ještě snesitelné, tak rozšíření tábora v letech 1941 o mnohem větší komplex Auschwitz II. Birkenau znamenalo pro vězně naprostou katastrofu.
Vše je nutno chápat na pozadí konference ve Wannsee, která se konala 20.ledna 1942 a která měla na programu jediný bod, tzv. „konečné řešení židovské otázky“. Nebylo na ní rozhodnuto o likvidaci všech evropských Židů, ta již byla zejména z východu v plném proudu, měla spíše ráz koordinační porady s tím, aby transporty s vězni měly na železnicích trasách přednost a byl představen koncept plynových komor a spaloven jako vysoce efektivních továren na smrt, které by za 1 rok dokázali zničit až 60 miliónů životů.
 Auschwitz I. – Kremační pece, které byly nacisty vyhodnoceny jako málo efektivní, byly nahrazeny několika komplexy téměř průmyslových obřích spaloven. |
 Auschwitz II. – V takové budově se tísnili až stovky vězňů, tifus a úplavice nemilosrdně kosila životy den za dnem.’ |
 Auschwitz II. – Továrna na smrt. Přímo z transportního vlaku byli práce neschopní a děti zabiti plynem v plynových komorách a spáleni. |
 Auschwitz II. – V budově, které věžni říkali Kanada, byly kumulovány nejen cennosti a oblečení věžňů, ale i jejich vlasy, zlaté zuby a vše, co mohla třetí říše upotřebit. Toto jsou vlasy těch, kteří byly zplynováni. |
Auschwitz II. – Pod touto věží projížděli transporty s vězni k likvidaci. Panaromatický pohled ukazuje nelidský rozměr vyhlazovacího tábora.
1945: Osvobození rudou armádou
V lednu 1945 přinesla osvobození těm, kteří přežili, rudá armáda. Tento film autenticky popisuje tuto dobu a více, než-li slova, vypovídá o krutosti, kterou s sebou třetí říše přinesla.
Ve formátu XviD (MPEG-4) v kontejneru AVI ke stažení.
Můj závěr
Já jsem stál již navečer v tísnivé budově, když slunce zapadalo za horizont. Po tom všem jsem cítil něco jen těžce popsatelného. David Irving tam evidentně nikdy nebyl. To on měl dostat trest na měsíc žít v podmínkách nemocí, násilí, každodenní smrti, místo bezpečné a úhledné cely někde v Rakousku. Mluvil by pak navždy jinak.
(hlasováno 14x, průměr: 4,43 z max. 5)
Loading ...- Max Gallo: Noc dlouhých nožů
- Ochrana mého psa v autě podle nových pravidel silničního provozu
- Uvědomělý občan z dob (ne)dávno minulých
- Kdo je živnostník a kdo podnikatel?!
Tento článek byl publikován
15.Duben 2007 (Neděle) v 13.00 a je zařazen v kategoriích Vážnější zamyšlení.
Všechny komentáře můžete sledovat přes kanál RSS 2.0.
Prosím, zanechte komentář, a nebo trackback z vašeho serveru.
Loading ...
23.Květen 2010 (Neděle) 01:32
[...] Moje osobní zkušenost s prohlídkou Osvětimi (Auschwitz), pseudo … [...]
4.Prosinec 2008 (Čtvrtek) 19:36
14. Ahojda Veroniko,
určitě tam průvodci jsou, pokud půjdeš ve skupině, je to relativně levné
Ale vyplatí se o tom něco nastudovat z knih a pak tam jet.
4.Prosinec 2008 (Čtvrtek) 16:50
Ahoj, chtela bych se zeptat kolik stoji prohlidka s pruvodcem a kde se to da nejak zaridit. Diky za odpoved
)
9.Listopad 2008 (Neděle) 22:26
[12] Petře, díky za nabídku, chystám se na Treblinku / Sobibor. Dám vědět.
9.Listopad 2008 (Neděle) 20:56
Čusky.Taky bych se tam zajel juknout pokud by Vám jeden člověk chyběl.Zduřte.(kdyžtak písněte na email).
7.Srpen 2008 (Čtvrtek) 19:29
ahoj lidi,já bych tam strašně chtěla jet,ale nevím jak,poslali by ste my prosím na mejl jak se tam dostanu moc díky Katka
13.Červen 2008 (Pátek) 13:40
byla sem tam taky ae opravdu strašnééé
1.Srpen 2007 (Středa) 07:59
[8] Tak to už jsem také doma
Mno pokud seženeme ještě 2, tak v tom problém nevidím 
Bude někdo z nás staříků ochoten jít? 
30.Červenec 2007 (Pondělí) 05:56
Jasněě to jsem já . Omlouvám se za oslovení jsem byl nějak zmaten . Známe se s Petrem přes Martina Cupala – to už je let , taky ten nohec zanedbáváme ,čeče.Snad to ještě letos napravíme .
28.Červenec 2007 (Sobota) 23:26
[6] No to to jóóó, to mě zmátlo to oslovení „Ahoj Petře“
Já jsem Pavel už odmalička 
Nekamarádil jsi náhodou s Péťou Antošem nebo jsem úplně vedle? 
28.Červenec 2007 (Sobota) 20:19
No mám sice jmenovce o němž vím ,ale já jsem ten Jirka s nímž jsi hrál i párkrát nohejbal . Jsem ročník 77 takže s bráchou jsem asi nespolužačil ))))
28.Červenec 2007 (Sobota) 17:21
[4] Mno, matně si vzpomínám, že brácha měl spolužáka jménem Kareš. Takže se omlouvám, ale pokud hledáte bráchu, tak zkuste spíše http://www.bar-avion.cz, kde je i osobně k zastižení.
Ale s tím, co píšete, naprosto souhlasím. Myslím, že ztráta paměti a historických faktů často vede k opakování stejných chyb i situací. Bohužel.
28.Červenec 2007 (Sobota) 13:27
Ahoj Petře,
neviděli jsme se už pár let ,ale na Tvoje stránky zabrousím .Tvůj článek je kvalitní,žel obávám se ,že lidi typu Irvinga a ostatních jeho „posluchačů“ tam nikdy nepojedou a ani se o tuhle problematiku nezajímají,protože jejich tupost je natolik pohltila,že nejsou schopni akceptovat jasnou skutečnost.Problém tkví ve vzdělanosti a ochotě naslouchat a hledat pravdu .Ta bohužel spoustě lidem chybí.Stačí se rozhlédnout okolo …
18.Duben 2007 (Středa) 21:24
[2] Díky Péťo, jak jsi říkal na obědě, ten pán mně dost, dámy prominou já nemohu si pomoct, nas*al.
[1] Ahoj Vláďo, také jsem viděl tu reprízu . Adolf Eichmann tam působil dost drsně.
Ještě doporučuji dobrý film, který jsem měl čas shlédnout v něděli, jmenuje se Prokletá Argentina. Celkem zajímavé s dobrými hereckými výkony. 
15.Duben 2007 (Neděle) 19:29
Výborný článek!
15.Duben 2007 (Neděle) 17:48
Nedávno byl na ČT film Konference ve Wannsee. Díval jsem se na opakování, které bylo v neděli večer – nenazval bych to příjemným zakončením týdne.
Na filmu mě nejvíc fascinoval jednoduchý fakt, že se sjelo několik německých pohlavárů do pěkného zámečku na oběd a „příjemnou konverzaci“, a přitom řeší právě onu konečnou otázku. Výtečný kontrast mezi prostředím, příjemným úsměvem Reinarda Heydricha a předmětem konference. Běhal z toho mráz po zádech.