Starý zákon v knize Genesis praví: „První člověk se jmenoval Adam a žil v nejkrásnějším koutě na Zemi v zahradě Eden. Po nějaké době mu [Bůh] stvořil družku Evu.“ Je zde tedy tvrzení, že existuje Člověk a Žena.

I tak se dají vykládat tato velmi známé sentence. Pokud bych byl mužský šovinista, tak by mi asi srdce zaplesalo. Ale mé chápání rovnocennosti obou pohlaví vychází z jejich vzájemné ekvivalence. Jsem přesvědčen, že to, co dokáže žena, to dokáže i muž a to samé platí i opačným směrem.

V preambuli naší Ústavy se deklaruje, že náš stát je vlastí rovnoprávných a svobodných občanů. Nikde se nerozlišuje pohlaví, jestli muž či žena má ta samá práva či práva jiná. Zde Ústavu můžeme brát jako Aristotelova moudře vládnoucího filosofa a jako základní smlouvu nás občanů se státem. Ústava představuje pro mne představuje základní hodnoty a pravidla chování a fungování naší společnosti.

Jak se tedy postavit k situaci, kdy obecně zastupitelským sborům dominují muži a ženy jsou v neoddiskutovatelné menšině?!

V únoru 2007 pan Jiří Paroubek ve svém plánu modernizace sociální demokracie počítal zejména s těmito základními pilíři: Kvóty pro ženy na volebních kandidátkách, přímá volba předsedy strany, ale i šéfů krajských a okresních organizací. A i z médií se ozývali hlasy, že se tvrdě šovinistická politika musí změnit a musí být dány paritní kvóty pro obě pohlaví.

Ale pokud přijmeme mou tezi, že Ústava je alfa a omega fungování naší společnosti a v této základní liteře se píše dohoda, kdy já občan, budu respektovat společnost státem utvářenou za podmínky, kdy jsme všichni rovnocenní občané, pak je vytváření jakýchkoliv pozitivních diskriminací tohoto typu protiústavní.

Jsem přesvědčen, že pro prosazení takového jednání by bylo nutné změnit minimálně deklaraci preambule naší Ústavy se slovy „Česká republika je vlast rovnoprávných mužů a žen“.

Pokud bude aktivně uplatňována tato kvotace na kandidátních listinách ve všech typech voleb s poměrným zastoupením v České republice, vrátí to naší vlast v tomto směru do minulosti. Tato minulost ovládaná vedoucí úlohou jediné politické strany tyto kvóty účelově praktikovala k vyvolání zdání rovnoměrného zastoupení mužů a žen v zastupitelských sborech.

Věřím, že současná Ústava ve svém pátém článku jasně definuje náš politický systém jako svobodný a založený na dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektující základní principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Každý občan, ať je mužem či ženou, má možnost se politicky angažovat v pro ně přijatelné politické straně. Záleží na demokratičnosti konkrétní politické strany, která je zbavená předsudků o menší schopnosti žen pracovat v zastupitelských sborech. Důležité tedy z tohoto pohledu je, aby politická strana soustavně prohlubovala svou demokratičnost a přirozenou cestou tento nízký počet ženských zastupitelů zvrátila.

Co tedy říci závěrem pragmaticky: V naší republice nejvýše postavený zákon vedle Listiny základních práv a svobod nyní jasně deklaruje, že jsme stát rovnoprávných a svobodných občanů. Dává prostor pro všechny občany bez rozdílu pohlaví k politické angažovanosti. Jsem přesvědčen, že administrativní řešení zvýšení podílů žen na zastupitelské zodpovědnosti je protiústavní a z ohledem na zavedení třídění občanů za historicky zpět. Správným řešením se mi jeví taková politická aktivita, která bude prohlubovat demokratičnost vnitřních procesech politických stran při sestavování kandidátních listin.

A co říci nepragmaticky: Možná, že problém je někde jinde, než-li v našich nutně nedokonalých zákonech. V celých dějinných se střídají období matriarchátu s patriarchátem. V kolika rodinách v naší vlastně hraje dominantní roli žena a v kolika muž?

Možná, že příroda jasně muži a ženě dala obecně takové role, kterým pro jejich plnění dala ty správné predispozice. A jsem přesvědčen, že pokud by existovali stovky politicky angažovaných žen, které nemají možnost se prosadit v současných politických stranách, mohou vytvořit stranu novou. Tato strana by jim dala prostor pro seberealizaci a současně i program, který by oslovil 50% populace občanů, tj. žen.

Tak či onak, jen budoucnost ukáže, jestli naše společnost půjde směrem dalšího státního dirigismu či ponechá, dle mého názoru v této věci zcela správně, status quo.

Právě jsem si poslechl reportáž v pořadu České televize nazvaný POKR, tj. POstřehy, Komentáře a Rady pro podnikatele. Hlavní protagonista byl DJ, který pro 14 letech prorazil na diskotékách s hudebním směrem rege. Tato houževnatost sama o sobě má můj velký obdiv. Ale to, co mě nutí k zamyšlení, je že tohoto pána nazývají podnikatel.

Vždyť i živnostenský zákon mluví v §2 o Živnosti takto:

Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.
Za první republiky takto byli takto nazývání samo zaměstnavatelé. Byl to živnostník, který provozoval živnost s minimálním (převážně žádným či s rodinou) počtem zaměstnanců a on sám se výrazně na chodu firmy podílel.

Podnikatel byl již někdo, kdo vlastnil továrnu(y) a zaměstnával větší až velký počet zaměstnanců a sám se výrazně nepodílel na samotné tvorby nadproduktu.

Je rozdíl v taxonomii opravdu tak důležitý?

Obecně asi opravdu není, neboť jsem přesvědčen, že jsme všichni (OSVČ i právnické osoby) v provozování živností či v podnikání pro stát hlavně daňovými subjekty.

Jenom se mi zdá, s ohledem na genezi hospodářství v naší vlasti, poněkud do očí, uší a mysli bijící, když se mluví o DJ (který hraje 3x do týdne za 1.500,-) jako o podnikateli. Možná proto, že slovo podnikatel je v podvědomí společnosti spíše vnímáno jako synonymum tuneláře a podvodníka, než-li pracovitého člověka, který bojuje s globalizovanou ekonomikou nerovný souboj.

A právě tento DJ je patrně pravý opak.

Jen takové malé zamyšlení, ke kterému mě vedl pořad na BBC.

Dle Českého statistického úřadu je aktuální nezaměstnanost 6,4%. To je, cituji hodnota ukazatele v % (nejde o růst či pokles) – podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle.

Aktuálně má naše země 10 325 941 obyvatel. Dle výzkumu společnosti Westminster připadá na 10 obyvatel 1 úředník. To již není regulace, to je státní dirigismus.

Umím si představit, že 1 úředník zvládne regulovat život 20 spoluobčanům, což v praxi znamená, že úředníků nebude 1 milión, ale „pouze“ 500 tisíc.

To je 500 tisíc pracovních sil na „hladový“ trh práce, kde odborní pracovníci pořád chybějí a jsou nedostatkovým zbožím.

Nemuseli bychom k nám importovat pracovní síly a tím narušovat naše kulturní kořeny, občané by neměli řízen každý životní krok a v konečném výsledku by se významná ekonomická skupina přesunula z čistých příjemců na skupinu vytvářející nadhodnotu (nadvýrobu).

Není to všelék, ale dává to smysl, ne?

Ano, ano. Ekonomicko-politický systém v naší zemi je jaký je. Chápu, že projevy lévého či pravého extrémismu jsou silně destabilizujícím prvkem. Já osobně si pamatuji, jak při dramatických povodních před několika lety určití občané řvali, že chtějí kuřecí bagety a multivitaminové nápoje, když jiné občané byli vděčni za balenou vodu.

Ať je pan Čunek jakýkoliv, klidně bych i mohl uvěřit tomu, že peníze vzal. I tak bych jej za jeho vyhraněnější názory proti romským spoluobčanům, kteří na naší společnosti parazitují, nekáral. To nejsou projevy xenofobie a rasismu, natož fašismu či té části nacismu, které xenofobii používá jako jednu ze svých doktrín. Kdo to tvrdí, není zcela jistě seznámen s dějinami a současností těchto myšlenkových proudů.

Jsem přesvědčen, že je to názor větší části naší společnosti, která má v sobě zakódované určité principy sebezáchovy. Společnost si nepřeje kupovat si donekonečna sociální smír u těch skupin obyvatelstva, kteří již ani nepředstírají snahu na sobě pracovat a vracet společnosti hodnoty, které do nich vložila. A tou hodnotou nemusí být nutně hmotné statky, přínosem je i slušné chování k lidem a jejich majetku.

Jako pragmatikovi je mi jasné, že nelze zcela tyto nákupy sociálního smíru odstranit. To by byla jistě chyba, která by vedla k tomu, že by slušní lidé v mnoha městech nemohli po soumraku chodit bezpečně po venku. Ale ještě horší je a bude, pokud nebude žádný doprovodný program státu i samotného romského etnika, který přirozenou cestou evoluce bude postupně zlepšovat úroveň jejich vzdělanosti a sociální inteligence, což chápu v tomto případě jako respektování i jiného způsobu života, než-li je ten romský.

A než-li mně začne někdo kritizovat, tak bych zavedl pravidlo, že to může jen ten, kdo v Chánově žil alespoň 1 měsíc.

Flash:

Pdf: stop-diskriminaci.pdf

OpenDocument: (OpenOffice 2) stop-diskriminaci.odp

Když jsem si z Levných knih odnesl (zakoupil ) téměř 300 stránkovou knihu Maxe Galla, tak jsem si říkal, že ji jen prolistuji a doplním si třeba znalosti o třetí říši, které mi chybí. Jaký to omyl, já ji přečetl de facto jedním dechem.

Není to výčet suchých dat z historických pramenů, jak to často bývá. Je psána formou historické reportáže a ač jsem již pár faktografických knih o 29.6. a 30.6 1934 v Německu přečetl, tak jsem cítil napětí, jak se věci vyvinou.

Možná jen jeden otazník jsem našel. V této knize se píše, že sám Hitler s věrnými jednotkami SS zatknul Ernsta Röhma, vrchního velitele SA, kdežto z jiných pramenů jsem se dočetl, že to již bylo provedeno 29.6. 1934 bez Hitlera. Od 1.7. 1934 začínala celé SA měsíční dovolená a klika kolem Himmlera, Heydricha a Göringa napojená na konzervativní kruhy a Reichswehr tak dlouho spřádala kolem SA svá tenata smrti, až přesvědčila o nutnosti likvidace jejích špiček i Hitlera. Ten váhal do poslední chvíle, neboť právě Röhm byl jeden mála z lidí, se kterým si Adolf Hitler tykal a právě on mu pomáhal s jeho vstupem do politiky ve 20. letech včetně známého nepovedeného pivnicového puče.

Tak či onak, kniha je psána skutečně poutavě a napínavě a investice necelých 100,- Kč je velmi dobrá.