Zdravím své kolegy a posílám jim pěknou fotku na památku. Ostatní fotky z našeho klubu Avion jsou již na webu www.club-avion.cz.

Ač byl Leoš dost unavený a ve svém Porsche Cayenne spal v zadu, když jej jeho kámarád dovezl, vystoupení bylo celkem fajn. Zajímavé bylo, že víc akční byla mužská část obecenstva, než-li něžné pohlaví.

P.S.: Nejsem profi fotograf, do teď fotím na automat, tak snad jsem to moc nezkazil.

Vzpomínka na mého bývalého kolegu Péťu Antoše, který měl vždy smysl pro humor a i problém permanentně počůrané toalety řešil s grácií jemu vlastní.

Asi každý manažer potkal ten typ komunikace se svými podřízenými kolegy, že když jsou dveře otevřené, dává jím tím najevo, že je připraven s nimi řešit či diskutovat jejich dotazy. Naopak, když jsou zavřené, je to pro ně signál, že je skutečně zaneprázdněn a že nechce být rušen, aby se plně koncentroval na povinnosti ve své přímé zodpovědnosti. Jednoduché pravidlo myslím.

Avšak asi to ne všem dochází, tak je to potřeba občas asi i napsat. A tohle drsnější vyjádření našeho pravidla jsem dnes vyfotil v jedné manažerské kanceláři.

I ve třiceti si člověk může připadat jako pamětník. Jsem toho živoucím důkazem. Když jsem viděl přenášet Juniora a Ballůa, hned jsem si vzpomněl na Příběhy Tipa a Tapa.

Čirou náhodou, nemáte někdo alespoň jeden díl? Bych nostalgicky uronil slzu.

Do doby, než-li mne minulý rok z jednoho marketu nechtěl vyhodit opilý černý šerif, tak jsem ani netušil, že mezi regály se fotit prostě nesmí. Asi jde o boj řetězců a konkurenci cen, kdo ví.

Ale tohle mi za to stálo. Byl tam regál plný věcí na úrovni kvality standardu běžných reklamních předmětů, ale místo loga firem na mne koukali všichni vysmátí Vyvolení. Kde je jim dnes asi konec. Drsný vzorek české populace, snad ne reprezentativní.